Chebský holubník

Stanovisko odboru správy majetku: Zdivočelí holubi jsou běžným jevem v mnoha světových městech, česká města nevyjímaje. Holubi žijící v městské zástavbě představují pro města větší či menší problémy: Zoologická ekologie řadí zdivočelé holuby mezi tzv. synantropní živočichy, živočichy, jejichž existence včetně rozmnožování je vázána na blízkost lidské populace. Synantropie se u různých druhů vyvíjela různě dlouho, příkladem historicky dlouhodobého přizpůsobení živočichů lidské společnosti jsou u nás zdivočelí holubi, myši, potkani, vrabci atd., nepočítáme-li hmyzí škůdce a parazity. Každý projev synantropie vždy nějakým způsobem ovlivní přírodní rovnováhu daného prostředí. Nové druhy, přicházející z jiného prostředí nemají v novém (městském) prostředí přirozené nepřátele včetně bakteriálních a virových chorob a parazitů. Proto vždy představují umělou konkurenci původním druhům, začnou se nekontrolovaně množit, obsazovat prostředí a omezovat potravní nabídku původním druhům. Z tohoto hlediska je existence zdivočelých holubů, stejně jako myší a potkanů, příkladem a důvodem porušení rovnováhy přírodního prostředí v lidských sídlech. Hnízdící holubi obsazují stanoviště, které jsou pro snůšku, vysezení vajec a výchovu mláďat vhodná: půdy, balkony, dutiny ve střešních konstrukcích, podkrovní prostory kostelů a jiných velkých staveb, sklady, chlévy, atp. Ve vyhledávání vhodných hnízdních prostor jsou holubi velmi vytrvalí a vynalézaví, takže zabezpečení uvedených prostor před vniknutím ptáků musí být důkladné a smysluplné. Vzhledem k tomu, že holubi jsou hejnoví ptáci, nejrůznější choroby (ornitóza, ptačí tuberkulóza, salmonelóza) a paraziti (toxoplazmóza, roztoči) se v jejich populacích velmi rychle šíří a některé druhy jsou nebezpečné i člověku. Značná část lidské populace trpí alergiemi na holubí peří, prach a trus. Úklid prostor, kde sídlí holubi, představuje velmi nepříjemnou i nebezpečnou a nákladnou práci. Agresivní trus a moč holubů silně poškozuje fasády domů, další stavební prvky a umělecká díla ve městech. Odstraňování trusu je rovněž značně komplikované a nákladné. Ochrana staveb (sítě, trny) je drahá a esteticky problematická. Přirozených predátorů mají holubi ve městech málo. Ptačí dravci (zejm. poštolky, v menší míře jestřábi a káňata) tlumí populace ve městech jen minimálně (plachost dravců, málo příležitostí k jejich hnízdění) a sami jsou při konzumaci holubů ohrožováni na zdraví i životech, neboť potravou městských holubů je především obilí na blízkých polích a v areálech skladů obilí. Obilná zrna jsou prakticky vždy namořena pesticidy proti plísním i jiným škůdcům a chorobám. Obsahují jedovaté látky zejm. těžké kovy, které se kumulují v tělech vcelku odolných holubů. To však prokazatelně již dlouhodobě ohrožuje zejména plodnost ptačích predátorů, vesměs chráněných živočichů, kteří holuby loví. Nejčastějšími predátory holubů v Chebu tak zůstávají další nepůvodní predátoři - kuny skalní (popř. zdivočelé domácí fretky), které se, díky holubí potravní nabídce, v posledních 50 letech, přizpůsobily a silně rozmnožily. Tyto kunovité šelmy druhotně působí škody na elektroinstalaci motorových vozidel, která vyhledávají jako teplý úkryt. Největší problém představují holubi ve městech jako velcí konkurenti – teritoriální i potravní – pro městskou populaci ptáků, zejm. řádu Pěvců (sýkory, pěnkavy, vrabci, kosové, zvonci, rehci atd.), zejména v zimních měsících, kdy jsou drobní ptáci odkázáni na rostlinnou potravu (semena), neboť hmyzí potrava prakticky není v zimě ve městech k dispozici. (Všichni známe, jak v zimě krmítka obsazují právě holubi a malým ptákům tak nedávají šanci). Drobní pěvci jsou navíc v posledních desetiletích doslova „vyháněni“ z městského prostředí nejen zdivočelými holuby, ale i většími ptáky, zejména sojkami, strakami (do městského prostředí se v poslední době intenzivně stěhují z volné přírody do měst) i relativně „novými“ invazními populacemi Holuba hřivnáče a Hrdličky zahradní, žijícími původně jen ve volné přírodě (H. hřivnáč) nebo v jižní Evropě (Hrdlička zahradní). Všechny „nové“ druhy zabírají původním druhům i vhodná místa pro hnízdění a odchov mláďat. Pro udržení druhově pestré a početné populace drobných pěvců ve městech je tedy důležité stavy větších, pro městskou krajinu nepůvodních ptáků, tlumit a tím chránit podmínky pro drobné ptactvo, jehož přítomnost je pro přírodní rovnováhu ve městech zásadní. Z těchto hledisek je podpora existence zdivočelých holubů naprosto nežádoucí pro zachování přírodní rovnováhy ve městě Chebu. Poskytování umělých hnízdišť pro holuby je poněkud problematické, i když vezmeme v úvahu tlumení plodnosti odebíráním vajec. Většina holubů tuto příležitost nevyužije a bude se dál množit v městském prostředí. Holubi, jimž budou v holubnících odebrána a nahrazena vejce za atrapy, se rovněž budou snažit hnízdit a snášet vejce častěji a jinde. Zřízení „holubníků“ a jejich pravidelná obsluha budou dlouhodobě nákladné a neefektivní. Jako velmi nereálné se jeví i „přemluvení“ ptáků, že se mají „přestěhovat“ právě do holubníků za městem. Škody na městských budovách a památkách, včetně nákladů na jejich odstranění a další problémy, související s existencí populace zdivočelých holubů, se zřízením holubníků nezmění. Tlumení populace městských holubů formou jejich odchytu a humánního usmrcení veterinářem je účinnější i levnější. Proto realizaci uvedeného MEGA nápadu nedoporučuji. Z výše uvedených důvodů je návrh zařazen mezi nerealizovatelné.