Myšlenkou projektu je přeměnit tranzitní Libušinu ulici na klidovou a současně zkulturnit přilehlou zeleň mezi ulicemi Vnislavova a Libušina. Pro obyvatele Vratislavovy ulice (zejména pro ty, kteří bydlí v její dolní části) je zatěžující enormní doprava zejména v ranní a odpolední špičce, kdy se ulicí Libušinou valí tuny prachu a výfukových zplodin. Uvítali bychom, kdyby doprava mohla být odkloněna ulicemi Vnislavova a/nebo Svobodova, přičemž ulice Libušina by se stala slepou s příjezdem z Vratislavovy ulice (od železničního mostu). Přilehlou plochu zeleně by bylo vhodné koncipovat jako zelenou bariéru oddělující obytnou část dolní části Vyšehradu od ruchu kolem železničního mostu. Z dlouhodobého pozorování místa víme, že čas od času dochází k (zoufalým) pokusům zeleň mezi Vnislavovou a Libušinou vylepšit např. sadbou nových stromů, ale místo není řešeno koncepčně, takže snahy vycházejí stále na prázdno (místo neplní žádnou funkci, zůstává bez povšimnutí, nevzbuzuje pozitivní emoce – snad kromě zlatého deště, na jehož květy každý rok čekáme). Místo lemují dva chodníky, přičemž po tom z Libušiny ulice nikdo nechodí, stejně tak není vytěžovaný jeden z přechodů pro chodce na křižovatce Vratislavova/Vnislavova, protože chodci si vybrali jinou přirozenou trasu. Zápach z kanalizačních šachet rovněž místu nepřidává…I s těmito „mrtvými zónami“ by bylo nosné v rámci projektu pracovat. Ambicióznější variantou návrhu je propojit výše uvedené s historickými souvislostmi místa – např. zohlednit to, že zde stával kostel, postavit Libuši sochu… pojmout místo jako důstojnou „vstupní bránu“ na Vyšehrad.
Jako doplňují podnět (nad rámec tohoto projektu) ke zklidnění místa bychom uvítali pomoc ze strany městské části k problému hluku z vlakové dopravy (v noci jezdí nákladní vlaky, které zcela jistě překračují hlukové limity).
